fossil-alma-asterozoa

Podkmen Asterozoa Von Zittel, 1895

(řec. aster, astron - hvězda, zóon - zvíře)
Zahrnuje tyto třídy: Asteroidea, Ophiuroidea, Somasteroidea, Stenuroidea

Zpět na úvodní stránku zde
zpět na Echinodermata zde

Asteroidea De Blainville, 1830 - hvězdice

Jsou to obecně známí ostnokožci obývající v současnosti všechna světová moře a oceány. Název pochází z řec. aster = hvězda. Je to třída, která v mnoha druzích oživovala dávná moře starších prvohor. Tito ostnokožci jsou v životní poloze, stejně jako hadice, většinou obráceni břišní stranou dolů k podkladu. Souvisí to s jejich způsobem obživy. Potravu získávají aktivním lovem. Jsou to bezohlední predátoři, kdy většina se živí korály a mořskými houbami; některé loví i větší kořist (plže, mlže nebo jiné ostnokožce). Hvězdice mají obvykle pětiramenné tělo, ale některé druhy mají ramen až 45. Proti příbuzným hadicím však jejich ramena plynule přecházejí ve vlastní tělo. V ramenech se nacházejí pohlavní orgány a zasahuje do nich i trávicí soustava. Uprostřed těla se nachází tělní terč neboli střed. Na spodní straně tělního terče se nacházejí ústa a dále také vakovitý vychlípitelný žaludek. Hvězdice tedy mohou trávit svou potravu mimotělně. Dýchají žábrami. Na koncích ramen jsou smyslová centra (hmatová, čichová, a také pohárkovité oči vyplněné sklivcem a kryté plochou čočkou jako u obratlovců). Toto vše umožňuje hvězdicím schopnost regenerace. Odtržené rameno je nejen schopno samostatného života, ale stává se, že k němu postupně doroste i nový jedinec. Ambulakrální soustava postupně ztratila svou vyživovací funkci a stala se orgánem pohybu (tzv. panožky).
V geologické historii se Asteroidea objevují celosvětově ve spodním ordoviku a záhy se stanou skupinou značně rozvinutou. Koncem prvohor však řada jejich vývojových linií vymírá. Část se udržela a ve druhohorách zažívají nový vzestup, který trvá prakticky do dneška. V českém starším paleozoiku jsou nálezy úplných ték asteroideí poměrně vzácné a koncentrují se na barrandienský ordovik. Nejstarší hvězdice u nás se vyskytují v konkrecích šáreckého souvrství. Ojediněle se hvězdice objevují i v bohdaleckých břidlicích. V siluru a devonu jsou u nás nálezy hvězdic vzácné. Roku 1989 píše Rudolf Prokop ve své knize Zkamenělý svět, ze které zde i některé poznatky citujeme toto o ordovických hvězdicích: "Všechny tyto nálezy (rozuměj hvězdice) se však teprve nyní zpracovávají a vyhodnocují". O pouhé dvě věty dále píše o silurských a devonských nálezech hvězdic: "Jejich studium je velmi obtížné a je rovněž v začátcích". Zdá se totiž, že studium těchto ostnokožců je skutečně velmi komplikované, neboť za 25 let od těchto slov se toho ve výzkumu paleozoických asteroideí mnoho nezměnilo. Stále zůstává velké množství nálezů hvězdic systematicky nezařazených a nepojmenovaných, takže nesou označení Asteroidea sp.
Z českých nalezišť je velmi zajímavá tzv. Placatá skála v Řeporyjích u Prahy (údolí dalejského potoka). Ta je významná pro nálezy velkého množství ichnofosilií. Za pozornost stojí zejména doupata či stopy po odpočinku mořských hvězdic. Placatá skála náleží kosovskému souvrství svrchního ordoviku a jedná se o chráněnou lokalitu, kde není možný sběr zkamenělin, ačkoliv, jak jsme zaznamenali se zde zcela běžně sbírá. Chápeme, že každý sběratel by toužil mít otisk po odpočinku hvězdice, ale proč pro Boha odsud!

Rod: Siluraster Jaekel, 1903 †
Typový druh: Siluraster perfectus Jaekel, 1903 †

Rod hvězdic známý ze šáreckého, letenského a zahořanského souvrství (ordovik).Až 7 cm velcí zástupci rodu Siluraster, patřící do čeledi Hudsonasteridae Schuchert, 1914 † s dlouhými, štíhlými rameny, jsou známy ze šáreckého souvrství spodního ordoviku, letenského i z prachovců a písčitých břidlic mladšího zahořanského souvrství.

Vlevo: Siluraster perfectus Jaekel, 1903 - rekonstrukce, vpravo Siluraster cf. perfectus z naleziště El Kayd Errami, region Rissani, Maroko.

Somasteroidea Spencer, 1951 †

Existuje větev vědců, kteří se domnívají, že třída Somasteroidea Spencer 1951 † (hvězdýši, pozor, ne hvězdice) stojí ve spodním ordoviku na počátku vývojové větve podkmene Echinozoa von Zittel, 1895, tedy ježovek, dnešních nejúspěšnějších ostnokožců. Vycházejí při tom z několika společných znaků, které hvězdýši mají spíše příbuzné s ježovkami, než s hvězdicemi.

Rod: Archegonaster Jaekel, 1923 †
Typový druh: Archegonaster pentagonus Spencer, 1951 †

Druh hvězdýše čeledi Archegonasteridae Spencer, 1951 † jehož pozůstatky jsou známy ze šáreckého souvrství (ordovik - st. llanvirn).

Rameno druhu Archegonaster pentagonus Spencer, 1951.

Ophiuroidea Gray, 1840 - hadice

(řec. ophis - had) - výskyt ordovik - recent

Starobylá třída Ophiuroidea nebo Ophiuroida - hadice se v geologické historii Země objevuje stejně jako hvězdice již v raném ordoviku. Název je odvozen z řec. ophis = had, oura = ocas. Žijí v nejrůznějších hloubkách, od pobřeží do mnohatisícimetrových hlubin. Jsou velmi pohyblivé. Mají malé terčovité tělo a pět dlouhých tenkých ramen, která mohou být dále větvená, takže občas připomínají podmořský keř. Do třídy hadic náleží přibližně 2300 recentních druhů. Typickým představitelem takto bohatě větvené/ramenaté recentní hadice je rod Gorgonocephalus Leach, 1815.

"Gorgonocephalidae" z Ernst Haeckelova (1904) díla "Kunstformen der Natur". Podivný název, jež by se dal přeložit jako "hlava Gorgony" je odvozen od tzv. Gorgon, což byly v řecké mytologii tři dcery mořského boha Forkýna a jeho manželky a sestry Kétó. Jmenovaly se Sthenó, Euryalé a Medúsa (ta jediná byla smrtelná). Kolem hlavy se jim místo vlasů kroutili hadi. Měly křídla, kovové pěsti, šupinaté tělo. Při pohledu na kteroukoli z nich člověk zkameněl.

Zdroj: https://fr.wikipedia.org/wiki/Formes_artistiques_de_la_nature

Vlevo Gorgonocephalus caputmedusae (Linnaeus, 1758) - hadice Medusina, vpravo Gorgonocephalus arcticus Leach, 1819 - hadice arktická.

Občas můžeme narazit na více jedinců, kteří jsou propleteni rameny a žijí tak pohromadě. Trávicí soustava hadic je slepá, mají mimotělní trávení. Jsou, stejně jako ježovky nebo hvězdice dravé. Živí se drobnými živočichy, řasami, zbytky živočišných těl a bohužel také koráli. Larva se nazývá ofiopluetus, má čtyři páry dlouhých ramen a živí se planktonem. Hadice jsou velmi hojné a žijí ve štěrbinách skal či korálových útesech. Jsou li napadeny větším predátorem, například dravou rybou nebo v současnosti také čím dál více člověkem, oddělí své rameno, které jim podobně, jako ještěrkám ocas, posléze doroste.
Jejich nejbližší příbuzní jsou kupodivu sumýši (Holothuroida) a ježovky (Echinoida) dohromady nazývaní Echinozoa. Spolu s hadicemi tvoří skupinu Cryptosyringia, ve které jsou hadice výjimečné tím, že si zachovaly hvězdicovitý tělní plán typický pro ostnokožce. V tomto jsou velmi podobné hvězdicím (Asteroida), se kterými tvoří skupinu Asterozoa, která však je parafyletická, tedy nepřirozená. Na rozdíl od hvězdic mají hadice v ambulakrálních deskách otvory pro panožky. Tyto panožky však nemají přísavky a tudíž pohybovou funkci. Slouží jako orgán hmatový a dýchací. Pro samotný pohyb jim slouží, na rozdíl od hvězdic samotná chapadla. Jejich hadovitý pohyb je umožněn kloubním napojením vápenitých destiček, tvořících kostru.
Fosilní zbytky hadic se ve staropaleozoických sedimentech vyskytují po celém světě, často velmi hojně. Jejich hromadné nálezy svědčí o společenském způsobu života, doložitelnému i ze současnosti. Naše geologicky nejstarší hadice jsou, podobně jako hvězdice, známy ze "šáreckých" nebo "rokycanských" konkrecí. Nálezy ordovických hadic u nás nasvědčují, že se jednalo o hrabavé formy. Ty žily tělem mělce zabořeným do bahna a nad dno vysunovaly jen konce ramen. V silurských sedimentech jsou úplnější zbytky hadic ojedinělé. Byly nalezeny ve velmi vzácných případech především v liteňském souvrství (motolské vrstvy) u Loděnic. Devonské vápence Barrandienu poskytly velmi četné zbytky hadic, které jsou předmětem intenzívního výzkumu.

"Ophiuroidea" z Ernst Haeckelova (1904) díla "Kunstformen der Natur"

Zdroj: https://fr.wikipedia.org/wiki/Formes_artistiques_de_la_nature

Rod: Eophiura Jaekel, 1903 †
Typový druh: Eophiura bohemica (Schuchert, 1915) †

Druh hadice, známý z konkrecí šáreckého souvrství ordoviku (llanvirn). Jde o robustněji stavěnou hadici s průměrem téky až přes 10 cm.

Rameno druhu Eophiura bohemica (Schuchert, 1915).

Rod: Eospondylus Gregory, 1897 †
Typový druh: Eospondylus cf. primigenius (Stürtz, 1886) †

Druh ostnokožce jehož pozůstatky jsou známy ze spodního devonu z loděnických a třebotovských vápenců. Lokality Praha - Klukovice, Červený lom (st. prag); Holyně, lom Prastav (st. svrchní ems - Dalej).

Předpokládaná podoba druhu Eospondylus cf. primigenius (Stürtz, 1886) †.

Rod: Hypophiura Jaekel, 1923 †
Typový druh: Hypophiura tentatrix Jaekel, 1923 †

Druh ostnokožce čeledi Protasteridae Miller, 1889 † jehož pozůstatky jsou známy z dobrotivského souvrství (ordovik).

Rod: ?Klaraster †
Typový druh: ?Klaraster chuchlensis, Petr (1989) †

Taxonomicky problematický rod i druh známý z bohdaleckého souvrství, např. z nálezů ve Velké Chuchli (Na hvězdárně), odtud druhové jméno (střední ordovik - st. beroun).

Předpokládaná podoba druhu Klaraster chuchlensis, Petr (1989). Pravděpodobně mu scházejí konce ramen, která byla bez pochyby delší. Tato idealizovaná kresba však vychází z nám dostupných materiálů nálezů těchto hadic. Recentní hadice mají takovou zvláštní regenerační vlastnost, že dokáží své rameno, ale i jeho pouhou část v ohrožení pustit a ono následně doroste znovu. Předpokládáme, že touto vlastností vládly i paleozoické hadice.

Rod: Klarasterina Petr, 1989 †
Typový druh: Klarasterina klara Petr, 1989 †

Druh ostnokožce jehož pozůstatky jsou známy z bohdaleckého souvrství (střední ordovik - st. beroun).

Předpokládaná podoba druhu Klarasterina klara Petr, 1989 †.

Klasmuridae gen. et sp. indet.

Nálezy obratlů ramen hadic čeledi Klasmuridae Spencer, 1925 †, řádu Stenurida Spencer, 1951 a podřád Scalarina Hotchkiss 1976 byly zaznamenány plavením materiálu nejvyšších poloh třebotovských vápenců, z tzv. Bílých lůžek". Tyto obratle jsou malé (1 mm - 1 cm), tabulární, s auluroidním kanálem a nápadným aborálním radiálním sulkusem. Zejména malé, tabulární obratle, jako jsou tyto, jsou charakteristické pro druh Klasmura clavigera Ruedemann 1916 a Antiquaster magrumi Kesling 1971. První z nich je ze svrchního devonu (Frasn), Gardeau Formation (West Falls Group) v New Yorku, a druhý druh je typický pro střední devon, Silica Formation of Ohio a Hamilton Group v New Yorku a spodní silur (ludlow) Shales of Herefordshire, Anglie. Větší z nalezených obratlů jsou charakteristické pro duhy Klasmura mirabilis Ruedemann 1916, Klasmura macropleura Hotchkiss 1976 (Gardeau Formation, New York) a Protasteracanthion primus Stuertz 1886 (Hunsruck Shale, Německo). Nálezy od nás však spadají do spodního devonu, st. dalej, lom "Prastav", Praha-Holyně.

Klasmuridae gen. et sp. indet. - uloženo ve sbírkách katedry paleontologie, Národního muzea, Přírodovědného muzea, Praha.

Rod: Palaeura Jaekel, 1903 †
Typový druh: Palaeura neglecta Schuchert, 1915 †

Druh známý ze šáreckého souvrství ordoviku. Má pětiúhelníkovitý jemně šupinatý tělní terč a štíhlá dlouhá ramena. Velikost jedinců obvykle nepřesahuje 5 cm (llanvirn).

Palaeura neglecta Schuchert, 1915.

Rod: Protaster Forbes, 1849 †
Typový druh: Protaster (Bohemura) jahni (Jaekel, 1903) †

Jednalo se o velký druh hadice, která je pozoruhodná i značným stratigrafickým rozpětím svého výskytu. Objevuje se jak v prachovcích letenského souvrství, tak v prachových břidlicích zahořanského souvrství, jež je mladší minimálně o 3 miliony let. Je nápadná jemně ostnitým tělním terčem a vřetenovitými rameny, která na konci vybíhají v dlouhé, bičovité výběžky. Je známá spíše pod druhovým jménem Bohemura jahni, což je ale synonymum rodu Protaster (ordovik - st. beroun).

Vlevo a uprostřed: Protaster (Bohemura) jahni (Jaekel, 1903) - rekonstrukce, obrázek uprostřed nasazení ramene na centrální destičku, vpravo Protaster (Bohemura) jahni (Jaekel, 1903) z naleziště El Kayd Errami, region Rissani, Maroko.

Rod: Stenaster Billings, 1857 †
Typový druh: ?

Pravděpodobný rod známý z fragmentů (nález centrální destičky aborální stěny téky) koněpruských vápenců pražského souvrství (devon).

Stenaster sp. - ačkoliv na první pohled tato hadice vypadá jako hvězdice, nenechme se zmýlit, má všechny morfologické znaky hadic.

Rod: Taeniaster Billings, 1858 †
Typový druh: Taeniaster bohemicus Petr, 1989 †

Druh hadice objevený v souvrství bohdaleckém (ordovik). Podobné druhy jsou známy i ze Severní Ameriky a jihozápadní Evropy, zvláště z německých spodnodevonských lokalit - Bundenbach, tam jde ale o devonský druh Taeniaster beneckei (Stürtz, 1886).

Předpokládaná podoba druhu Taeniaster bohemicus Petr, 1989.

Zdroje/použitá literatura:

https://cs.wikipedia.org
Rudolf Prokop. Zkamenělý svět, vydala Práce v Praze, ISBN 80-208-0888-4, 1989